Pro ty, kteří nevědí, jak jste se vy čtyři seznámili?
Tom: Bill a já jsme začínali s hudbou, když nám bylo 7 let. Vždycky jsme preferovali videohry! Věnovali jsme tomu náš všechen volný čas, večer, víkendy. Bill hrál na klávesy, protože jsme neměli nikoho jiného na bubny a basu.
Gustav: Já jsem Georga potkal na akademii a stali se z nás přátelé. A pak, jednoho dne jsme se zúčastnil jednoho z jejich vystoupení. Když jsem viděl Billa na podiu hrát na klávesy, tak jsem si sám řekl, že bychom to měli opravdu změnit. (směje se) Proto jsme o tom začali diskutovat a já jsem navrhl, že bychom mohli hrát s nimi. V tuhle chvíli jsme se stali kapelou.
Co byste odpověděli lidem, kteří o vás říkají, že jste marketingový produkt?
Bill: Oh můj bože! Říkají takový nesmyl, musí to být frustrovaní lidé! Stále se jedná o klasický kec, který slýcháváme v hudebním byznyse. Speciálně v Německu, neboť tyto poslední roky, tak jako v Anglii v 90.letech, existuje hodně castingových show, kde hledají boybandy a dívčí skupiny. Existují dokonce i televizní pořady, jejichž cílem je najít další kapelu. Najednou je to velmi těžké pro opravdové formace, které nebyly přeneseny do televizního obvodu reality show. V současné době je to velmi obtížné, aby se lidé přesvědčili, že jsme skutečnou kapelou, že nám nikdo neřekl, abychom se spřátelili s Gustavem a Georgem. Každopádně lidé nám nevěří. Proto se staráme o sebe, bez obav těchto pomluv. Hudba jedná o emocích, když jste loutka, tak jak potom do toho můžete vložit duši? Co se mě týče, jsem přesvědčen, že do toho dávám svou duši, takže se pak zlobím, když si lidé myslí, že je to umělé. Ale v takovémto případě musíte být od těchto pomluv určitou vzdálenost.
Jaký máte vztah se svými fanoušky?
Tom: Pokud můžeme, mluvíme s nimi, dáváme autogramy…je to to nejmenší, co můžeme udělat, protože kdekoliv jsem my, jsou tam i oni! Někdy čekají hodiny, nebo dokonce spí na ulici. Ať už je zima, prší, sněží, jsou prostě tam. A pak nám dávají dárky, které dělali ze srdce. Dát jim trochu našeho času je to nejmenší, co můžeme udělat a taky abychom jim ukázali, že to, co dělají se promítá do našich očí.
Jaký nejpozoruhodnější dárek vám fanoušci nabídli?
Bill: To je obtížná otázka, protože dostáváme tuny a tuny dárků. Dost se nás dotýkají dopisy od našich fanoušků. Některé jsou velmi dlouhé. Jeden je dlouhý 14 km! Je to téměř kniha 1000 listou o velikosti A4.
Georg: Obdrželi jsme auto, Mini Cooper, s našimi fotkami a jmény. Ale je opravdu nemožné vybrat jeden konkrétní dárek, protože všechny pro nás něco znamenají.
Najdete se čas, abyste zašli na forum nebo vaše MySpace?
Bill: Musíte být opatrní, protože na forech je hodně lidí, kteří předstírají, že jsme to my a chatují s fanoušky. Pokud jsme na internetu, tak vždycky jako kapela a je to oficiálně oznámené. Kromě toho strávíme hodně času na blogách, věnované nám nebo na našem MySpace, protože názory fanoušků nás hodně zajímají.
Holky po vás šílí, ale jaký máte rádi typ?
Tom: To je těžká otázka, protože nemám na mysli určitý typ dívky. Musím mít dobrý pocit z počátečního spojení. Může to být blondýnka, brunetka, zrzka, je to jedno. Ale s životem, který nemáme, není čas na milostné vztahy. Aspoň mám na mysli opravdovou lásku. Ve stejné době, ani nemám zájem být věrný, mám rád svobodu. Líbí se mi spousta holek, příliš mnoho (směje se). Myslím, že se člověk může zamilovat několikrát za život, naštěstí několik lidí šílí i po nás.
Georg: Rád bych našel dívku, která vypadá jako Angelina Jolie, Olsenky nebo Eva Langoria.
Gustav: Takže já budu bojovat o stejnou dívku jako Georg (směje se)
Bill: Mám rád, když dívka skvěle vypadá, má pěkné nehty a krásnou pleť. A pak aby byla především optimistická a hravá. Nemám rád vztahy na jednu noc. Opravdu věřím na pravou lásku. Na lásku, která je jednou za život…když máte tu šanci. Protože si myslím, že hodně lidí ji nikdy nenajde, což je velmi smutné…Už jsem potkal holky, do kterých jsem byl zamilovaný. Vím, jaké to je být do někoho zamilovaný, ti motýlci v břiše…ale stále jsem ještě nenašel lásku s velkým L.
Bille, máš jedinečný vzhled. Vždycky jsi rád nosil make-up a dělal si nehty?
Bill: Dělal jsem to už dávno. Gustav a Georg mě ani jinak neznají. Začal jsem nosit make-up, když jsem byl na Halloweenu před několika lety. Převlékl jsem se za upíra. A potom jsem u toho zůstal. Je to součást mé osobnosti.
Kolik času ráno trávíš tím, abys byl krásný?
Bill: Moc ne, kolem 40 minut.
Máte nějaký rituál, než jdete na podium?
Bill: Není to vlastně rituál. Gustav rád zůstává sám, soustředí se a poslouchá hudbu. Georg, Tom a já se setkáváme v zákulisí před show a stresujeme spolu (směje se). Zavřeme se do šatny na půl hodiny a nikdo nesmí dovnitř, ani náš manažer! Představujeme si ty nejhorší věci, které se můžou přihodit, smějeme se tomu a odpočíváme.
A když nejste na podiu, jak trávíte svůj volný čas?
Georg: Hrajeme ping-pong a fotbal.
Tom: A když nejsme na turné, tak velmi rádi dlouho spíme! Kromě Gustava, ten je ranní ptáče. Ale Bill, Georg a já rádi jíme, díváme se na televizi a spíme. A když si můžeme opravdu udělat přestávku, chceme jet na dovolenou.
A jaké je vaše oblíbené místo?
Tom: Všechno, co můžeme k tomu říct je, že milujeme izolované ostrovy, velmi velmi daleko odtud (směje se).
Hodně času trávíte společně. Udržujete si přátelství i mimo kapelu?
Tom: Ano, samozřejmě! Protože je pro nás důležité, mimo i o jiných věcech kromě Tokio Hotel. Ale protože máme stejné přátelé, jsme pořád čtyři. A potom jezdíme na dovolenou společně (směje se). Takže ano, Tokio Hotel je náš nejkrásnější příběh přátelství.
A nikdy se nehádáte?
Tom: Oh, chtěli bychom někdy. Obzvláště, když si Georg rozhodne vyzout boty (směje se). Ale naše přátelství je silnější, než spory!
I když vás fanoušci milují, je na vás něco, co se vám nelíbí?
Bill (směje se): Nezměnili jsme se, jsme pořád stejní. Máme stejné nedostatky jako předtím. A máme stejný vztah mezi sebou jako před úspěchem. Takže, i když je to šílené mít 18 let a vidět tolik holek, které po nás šílí, tak jsou tu pořád věci, které na sobě nemám rád. Nechodím po ulicích a říkám, že jsem ty nejskvělejší kluk na světě. To dělá vždycky Tom (směje se).
Tom: Vždycky tu je něco, co na sobě nemáme rádi. Ale to je normální, máme 18. A náš věk máme silnou jistotu. Když řeknu, že jsem ten nejlepší, tak se neujímám vedení.
Jaké vzpomínky si držíte z dětství? Jak byste se charakterizovali za těchto časů?
Bill: Vždycky jsme měli důvěru v sami sebe a v naši budoucnost. Máme silné charaktery. S hudbou jsme začali velmi brzo, protože už od mládí jsme věděli, co je pro nás dobré. Vždycky to nebylo tak snadné. Ve škole jsme nikdy nezapadli, vznikali střety mezi nám a učiteli a ostatními studenty. Ale kromě skutečnosti, že nesnášíme střední školu, užívali jsme si to.
Tom: Já jsem byl vždycky blázen. Jsem pořád to dítě, co jsem byl. Nejsem nikdy v klidu (směje se). Neustále mě to provází.
Bill: Ale v rozporu s tím, co si naší fanoušci myslí, do dokonalosti máme daleko. Uvědomujeme si úspěch, který máme, ale nechceme být lidem příkladem!
Tom: Bill a já jsme začínali s hudbou, když nám bylo 7 let. Vždycky jsme preferovali videohry! Věnovali jsme tomu náš všechen volný čas, večer, víkendy. Bill hrál na klávesy, protože jsme neměli nikoho jiného na bubny a basu.
Gustav: Já jsem Georga potkal na akademii a stali se z nás přátelé. A pak, jednoho dne jsme se zúčastnil jednoho z jejich vystoupení. Když jsem viděl Billa na podiu hrát na klávesy, tak jsem si sám řekl, že bychom to měli opravdu změnit. (směje se) Proto jsme o tom začali diskutovat a já jsem navrhl, že bychom mohli hrát s nimi. V tuhle chvíli jsme se stali kapelou.
Co byste odpověděli lidem, kteří o vás říkají, že jste marketingový produkt?
Bill: Oh můj bože! Říkají takový nesmyl, musí to být frustrovaní lidé! Stále se jedná o klasický kec, který slýcháváme v hudebním byznyse. Speciálně v Německu, neboť tyto poslední roky, tak jako v Anglii v 90.letech, existuje hodně castingových show, kde hledají boybandy a dívčí skupiny. Existují dokonce i televizní pořady, jejichž cílem je najít další kapelu. Najednou je to velmi těžké pro opravdové formace, které nebyly přeneseny do televizního obvodu reality show. V současné době je to velmi obtížné, aby se lidé přesvědčili, že jsme skutečnou kapelou, že nám nikdo neřekl, abychom se spřátelili s Gustavem a Georgem. Každopádně lidé nám nevěří. Proto se staráme o sebe, bez obav těchto pomluv. Hudba jedná o emocích, když jste loutka, tak jak potom do toho můžete vložit duši? Co se mě týče, jsem přesvědčen, že do toho dávám svou duši, takže se pak zlobím, když si lidé myslí, že je to umělé. Ale v takovémto případě musíte být od těchto pomluv určitou vzdálenost.
Jaký máte vztah se svými fanoušky?
Tom: Pokud můžeme, mluvíme s nimi, dáváme autogramy…je to to nejmenší, co můžeme udělat, protože kdekoliv jsem my, jsou tam i oni! Někdy čekají hodiny, nebo dokonce spí na ulici. Ať už je zima, prší, sněží, jsou prostě tam. A pak nám dávají dárky, které dělali ze srdce. Dát jim trochu našeho času je to nejmenší, co můžeme udělat a taky abychom jim ukázali, že to, co dělají se promítá do našich očí.
Jaký nejpozoruhodnější dárek vám fanoušci nabídli?
Bill: To je obtížná otázka, protože dostáváme tuny a tuny dárků. Dost se nás dotýkají dopisy od našich fanoušků. Některé jsou velmi dlouhé. Jeden je dlouhý 14 km! Je to téměř kniha 1000 listou o velikosti A4.
Georg: Obdrželi jsme auto, Mini Cooper, s našimi fotkami a jmény. Ale je opravdu nemožné vybrat jeden konkrétní dárek, protože všechny pro nás něco znamenají.
Najdete se čas, abyste zašli na forum nebo vaše MySpace?
Bill: Musíte být opatrní, protože na forech je hodně lidí, kteří předstírají, že jsme to my a chatují s fanoušky. Pokud jsme na internetu, tak vždycky jako kapela a je to oficiálně oznámené. Kromě toho strávíme hodně času na blogách, věnované nám nebo na našem MySpace, protože názory fanoušků nás hodně zajímají.
Holky po vás šílí, ale jaký máte rádi typ?
Tom: To je těžká otázka, protože nemám na mysli určitý typ dívky. Musím mít dobrý pocit z počátečního spojení. Může to být blondýnka, brunetka, zrzka, je to jedno. Ale s životem, který nemáme, není čas na milostné vztahy. Aspoň mám na mysli opravdovou lásku. Ve stejné době, ani nemám zájem být věrný, mám rád svobodu. Líbí se mi spousta holek, příliš mnoho (směje se). Myslím, že se člověk může zamilovat několikrát za život, naštěstí několik lidí šílí i po nás.
Georg: Rád bych našel dívku, která vypadá jako Angelina Jolie, Olsenky nebo Eva Langoria.
Gustav: Takže já budu bojovat o stejnou dívku jako Georg (směje se)
Bill: Mám rád, když dívka skvěle vypadá, má pěkné nehty a krásnou pleť. A pak aby byla především optimistická a hravá. Nemám rád vztahy na jednu noc. Opravdu věřím na pravou lásku. Na lásku, která je jednou za život…když máte tu šanci. Protože si myslím, že hodně lidí ji nikdy nenajde, což je velmi smutné…Už jsem potkal holky, do kterých jsem byl zamilovaný. Vím, jaké to je být do někoho zamilovaný, ti motýlci v břiše…ale stále jsem ještě nenašel lásku s velkým L.
Bille, máš jedinečný vzhled. Vždycky jsi rád nosil make-up a dělal si nehty?
Bill: Dělal jsem to už dávno. Gustav a Georg mě ani jinak neznají. Začal jsem nosit make-up, když jsem byl na Halloweenu před několika lety. Převlékl jsem se za upíra. A potom jsem u toho zůstal. Je to součást mé osobnosti.
Kolik času ráno trávíš tím, abys byl krásný?
Bill: Moc ne, kolem 40 minut.
Máte nějaký rituál, než jdete na podium?
Bill: Není to vlastně rituál. Gustav rád zůstává sám, soustředí se a poslouchá hudbu. Georg, Tom a já se setkáváme v zákulisí před show a stresujeme spolu (směje se). Zavřeme se do šatny na půl hodiny a nikdo nesmí dovnitř, ani náš manažer! Představujeme si ty nejhorší věci, které se můžou přihodit, smějeme se tomu a odpočíváme.
A když nejste na podiu, jak trávíte svůj volný čas?
Georg: Hrajeme ping-pong a fotbal.
Tom: A když nejsme na turné, tak velmi rádi dlouho spíme! Kromě Gustava, ten je ranní ptáče. Ale Bill, Georg a já rádi jíme, díváme se na televizi a spíme. A když si můžeme opravdu udělat přestávku, chceme jet na dovolenou.
A jaké je vaše oblíbené místo?
Tom: Všechno, co můžeme k tomu říct je, že milujeme izolované ostrovy, velmi velmi daleko odtud (směje se).
Hodně času trávíte společně. Udržujete si přátelství i mimo kapelu?
Tom: Ano, samozřejmě! Protože je pro nás důležité, mimo i o jiných věcech kromě Tokio Hotel. Ale protože máme stejné přátelé, jsme pořád čtyři. A potom jezdíme na dovolenou společně (směje se). Takže ano, Tokio Hotel je náš nejkrásnější příběh přátelství.
A nikdy se nehádáte?
Tom: Oh, chtěli bychom někdy. Obzvláště, když si Georg rozhodne vyzout boty (směje se). Ale naše přátelství je silnější, než spory!
I když vás fanoušci milují, je na vás něco, co se vám nelíbí?
Bill (směje se): Nezměnili jsme se, jsme pořád stejní. Máme stejné nedostatky jako předtím. A máme stejný vztah mezi sebou jako před úspěchem. Takže, i když je to šílené mít 18 let a vidět tolik holek, které po nás šílí, tak jsou tu pořád věci, které na sobě nemám rád. Nechodím po ulicích a říkám, že jsem ty nejskvělejší kluk na světě. To dělá vždycky Tom (směje se).
Tom: Vždycky tu je něco, co na sobě nemáme rádi. Ale to je normální, máme 18. A náš věk máme silnou jistotu. Když řeknu, že jsem ten nejlepší, tak se neujímám vedení.
Jaké vzpomínky si držíte z dětství? Jak byste se charakterizovali za těchto časů?
Bill: Vždycky jsme měli důvěru v sami sebe a v naši budoucnost. Máme silné charaktery. S hudbou jsme začali velmi brzo, protože už od mládí jsme věděli, co je pro nás dobré. Vždycky to nebylo tak snadné. Ve škole jsme nikdy nezapadli, vznikali střety mezi nám a učiteli a ostatními studenty. Ale kromě skutečnosti, že nesnášíme střední školu, užívali jsme si to.
Tom: Já jsem byl vždycky blázen. Jsem pořád to dítě, co jsem byl. Nejsem nikdy v klidu (směje se). Neustále mě to provází.
Bill: Ale v rozporu s tím, co si naší fanoušci myslí, do dokonalosti máme daleko. Uvědomujeme si úspěch, který máme, ale nechceme být lidem příkladem!

