Sabina a Lucka:
Jednou kolem osmé večer. Zatímco jsme vybalovaly věci, napadlo nás, že bychom o půlnoci mohly vyvolávat SATANA.Nejdříve jsme z toho měli srandu, ale pak jsme mu řekli, že jestli je mezi námi, ať nám dá znamení. Po pár vteřinách začal silně foukat vítr a pršelo jako z konve. Za oknem jsme uviděly stín, který se na nás díval červenýma očima. Dostali jsme šílený strach a začali ječet tak hlasitě, že jsme probudily i babičku. Od té doby už duchy nevyvoláváme a Satana už vůbec ne.